OBSCURE BEAUTY Puella Fera

 

Volací jméno Inka
Barva Red merle
Zuby Plnochrupá/nůžkový skus
Ocas Kupírovaný
Zdraví DKK 0/0, DLK 0/0, OCD 0/0, SA 0, MDR1 +/+, HSF4 Clear, DOV Prostý
Aktivity Dogfrisbee, pasení, obedience
Zkoušky ZVOP, AD
Výstavy 2x VN, 1x N, 6x V, 1x res. CAC, 1x ČKŠ, 1x VD
WEB torpedodogs.cz

 

NĚCO MÁLO O INCE…

 

Teta Nikola mě poprosila, abych něco napsala o Indianě (Obscure Beauty PF). No, dlouho jsem přemýšlela, jak vlastně začít… Říkala jsem si, že tenhle popis asi vyzní z mého pohledu třeba dost negativně… No, tak jdeme na to, uvidíme, jak to celé dopadne. A teta mi kdyžtak vynadá a já to zase přepíšu.. :D

Na Indianu většinu času voláme Inka, když je hodná, Zloduch, když zlobí nebo když si ji dobíráme. Ani nevím, jak označení Zloduch vlastně vzniklo, ale myslím, že ve své podstatě dokonale vystihuje celou charakteristiku Inky…

Jaká tedy Inka je? Když jsme si ji přivezli, byla jako každé jiné škvrně. Pozorná, skvěle socializovaná, nebojácná, do všeho se hrnula po hlavě, ničeho se nebála. Neustále nás vytáčela svou nespavostí, pořád chtěla být venku, protože tam byla zvyklá, čůrala a kadila, kde se jí zlíbilo (a to nám trvalo sakra dlouho, než pochopila), no a její jízdy po misce s vodou snad nebudu ani zmiňovat. :) Bylo to prostě normální divoké štěně, které nám občas pěkně zavařilo, její jehličky si pamatuju dodnes a bohužel síla skusu jí taky zůstala doteď. :)

Až asi do desíti měsíců Inka hezky prospívala, neobjevovaly se žádné větší problémy. Byla to tedy pořádná hysterka, ale to jsme věděli už dávno. K tomu se ale dostaneme později. Poslušná Inka nikdy úplně nebyla (teta, sorry, ale je to pravda :D). Nemyslím naučenou poslušnost, to je záležitostí pánečka, jak si ji naučí. Myslím takovou tu přirozenou touhu spolupracovat se svým člověkem a udělat mu, co mu na očích vidí. To Inka postrádá dodnes, i když v menší míře. Zloduch je prostě individualista, který člověka k životu příliš nepotřebuje. Už několikrát mě napadlo, že kdyby se někdy Inka ztratila, bez problémů by jistě přežila třeba týden sama někde v přírodě. Vůbec bych se nebála, že by si neporadila nebo že by jí chyběla lidská společnost…

V době dospívání byl Zloduch na zabití. A to doslova. Nemusím snad vyprávět, kolikrát jsem ji chtěla zabít, kolik krušných chvil mi připravila, o kolik let mi zkrátila život a kolik šedivých vlasů mi díky ní přibylo… Myslím, že nepřeháním. Kdo zná Inku, tak ví… Zároveň se u Inky probudila vášeň lovce, se kterou bojujeme dodnes, a nedaří se nám ji úplně odstranit. Celou tu dobu jsem se jen modlila, aby to blbý období už konečně přešlo. A ono nepřecházelo. :D Trvalo sakra dlouho, ale dneska můžu říct, že ve dvou a půl letech je Inka téměř dospělá a lepší se den ode dne. Taky já jsem se naučila, jak s ní pracovat a co na ni platí.

No a tím se dostáváme k pravé podstatě zlodušího temperamentu. :) Inka je sebevědomá fena, která má všechny nešvary plemene ausíka, které jsou bohužel u AUO velmi časté a které leckdy majitelům přijdou k smíchu. No, ono to často k smíchu je, ale taky jsou situace, kdy jsem se opravdu nesmála… Zloduch je tedy velmi vznětlivá, hysterická, má nestálou nevyrovnanou povahu, strašně snadno se přetočí a přestává vnímat, má u zadku hned ohýnek, je reaktivní na psy, na lidi, na prostředí a nejvíc asi na děti, má přehnané hlídání zdrojů. Když byla malá, děti už tenkrát moc nemusela. Bohužel jedna špatná zkušenost u ní vyvinula strach, který překonává dodnes a bohužel je to zrovna ten typ, který nereaguje útěkem, ale útokem… Daří se nám to zvládat v mezích, ale pořád to není ono. Co se týká psů, hodně se zlepšila, dřív nebyla vedle nich schopná fungovat, dnes si je očuchá a jde svou vlastní cestou, ani moc nestojí o nějaký kontakt, nerada si hraje s cizími a cizího psa nechce pustit ke mně ani ke „svým“ věcem. Co se týká výcviku, tak mezi nimi funguje už bez problémů, je schopná se soustředit a makat, z toho mám radost, protože když byla malá, bylo to docela peklo.

Lidi (tedy kromě malých dětí) Inka miluje. Pokud jsme na procházce a jde okolo někdo cizí, musím ji přivolávat a držet ji u sebe, protože by hned šla očuchávat a nedejbože aby na ni někdo promluvil. To by hned měl Zloducha v obličeji a že Inka tam tedy vyskočit umí (naše trenérka Evička a přátelé by mohli vyprávět). :D Čím je Zloduch starší, tím se k lidem hrne míň, ale není to typický rezervovaný ausík, jak ho známe, ráda se nechá pohladit a pokud jí nabídnete mlsku, už se jí nezbavíte.

Pohyb Zloduch miluje. Bez omezení. Je to typ psa, co neodmítne žádnou aktivitu. Je venku hnusně? Nevadí, jdeme i tak. Mrzne, až praští? Zloduch se bude nadšeně koupat v rybníce. Dejte jí míček, frisbee, peška, přetahovadlo, cokoliv si vzpomenete a ona to s nadšením přijme. I proto je Inka lehce motivovatelná a bude cvičit jak na hračky, tak na pamlsky. Tím je s ní práce mnohem snadnější. Co se týká poslušnosti a výcviku obecně, Zloduch udělala obrovský pokrok. Drtivou většinu cviků děláme přes klikr a pokud to alespoň trochu jde, vše si vymýšlí sama. Díky klikru se učí zvládat stres, děti a všechny svoje problémy. Pozitivní motivace nás naučila hry na sebekontrolu (Ty na drive Inka moc nepotřebuje. :D) a díky ní zvládáme spoustu věcí, o kterých se mi dřív ani nesnilo, že bychom je daly.

Se Zloduchem se věnujeme především frisbee, obedience a pasení. Na frisbee je to opravdový talent, je atletická, skvěle skáče, má neskutečný drive, jen kdyby ještě měla víc rychlosti z nějakýho pracáčka, tak bych se nezlobila. :D Jo a taky by mohla mít menší sílu skusu a neničit tolik talíře. :) Na obedience je Inka taky moc šikovná, už vím, jak se co rychle naučí a které metody jsou pro ni nejsnazší. Nové cviky a triky se učí neskutečně rychle, není výjimkou, když některé zvládá i během dvou minut (jen kdyby panička nebyla tak líná). Byla by určitě šikovná na dogdancing (až na občasné štěkání z radosti) a já doufám, že se někdy dohrabeme alespoň do OBZ. U oveček je Zloduch totální démon. :D Naše trenérka Helča by mohla vyprávět a myslím, že i ona se na Ince naučila spoustu věcí. Trvalo nám rok, než jsme přišly na metodu, jak Inku u stáda zklidnit. Dokud nezačne trochu používat mozek, je to o zběsilém nahánění, štěkání, lítání a bohužel i štípání. Jsem přesvědčená, že Inka by byla výborná u krav. Jakmile se ale zklidní a pochopí, že takhle to opravdu nepůjde, pase moc hezky a bylo mi potvrzeno, že má velmi silnou vlohu a jednou bude opravdu dobrá. No, doufám, že se toho ve zdraví dožiju. :D Kromě těchto aktivit už jsme asi vyzkoušely všechno, co se dá. Sem tam zajdeme na flyball, který Ince šel od začátku, sem tam zajdeme běhat, na kolo a plánuju pořídit koloběžku, protože na tahání je Zloduch talent od malička. Na agi jsme dřív chodily dost pravidelně, teď už nezbývá moc času, ale i tam Zloduch udělala obrovské pokroky. Prostě je to typ psa, kterému jde všechno a na mně je, abych ji jen usměrňovala. Aktuálně děláme ještě obrany a stopy, tam bych se chtěla dokopat k nějaké té zkoušce, protože Zloduch na to opravdu má.

Tak a to je asi vše. Snad to tedy nevyznělo moc negativně, jak jsem psala na začátku. :) Nenechte se mýlit, já Inku miluju. Je moje a nikomu bych ji nedala. Je svá a já se s ní naučila strašnou spoustu věcí. Žádný pes před ní mi nedal tolik jako ona. To ona mě naučila nerozčilovat se a řešit problémy v klidu. To ona mě přivedla k PM, i když jsem svoje psy nikdy necvičila po zlém. Někdy se ptám, jaká by Inka byla, kdyby se dostala do rukou někomu jinému. Asi ve spoustě věcí mnohem lepší. Na druhou stranu jsem přesvědčená, že u některých lidí by to byl nezvladatelný zmetek se sklony k agresivitě. Její hranice mezi klidem a výpadem jsou až strašidelně tenké. Naštěstí už dokážu předvídat (zkuste vidět zajíce na kilometr daleko dřív než pes :D) a ve většině případů se průseru vyvarujeme. Kdo Zloducha nezažil jako mladší nebo ji nikdy neviděl v kritické situaci, nepochopí. Často od lidí slýchávám, jak skvělá je, jak je poslušná (ha ha). Ale ne, ona opravdu skvělá je! Zloduch nyní a Zloduch před dvěma roky je nebe a dudy. A já jsem strašně ráda, že jsme to spolu dotáhly tak daleko a že je z ní super pes, se kterým se už nebojím jít kamkoliv, aniž bych větřila průser. Můžu jí poděkovat, že jsme tam, kde jsme a že se máme… :)))

Autor popisu Inky: Aneta Kottová - tímto jí moc děkuji! Ty víš, za co!