Blog

Kterak jsme se s Plísní rozhodly nachodit ovce II

(8.5.2017)

Po týdnu jsem se rozhodla navštívit divošky. Jelikož v týdnu dost pršelo, nechtěla jsem riskovat, že bychom je vyplašily a nějaká ovenka by si ublížila. Nejsem až takový blázen, za to by mi to nestálo. Dneska počasí vypadalo kloudně, tak jsem se rozhodla k nim zase zajet. Chtěla jsem si zkusit jiný postup, jak "nachodit" bééékalky. Jelikož jsme se v týdnu dostaly k naší druhé trenérce a to Helče, tak jsem si zapamatovala její radu: "Pozoruj ovce, kam až dosahuje jejich bublina". Tak jsem se jala to vyzkoušet v praxi. Nebudu zas tak marná, co se týče poslouchání trenérů! Beru si jejich rady k srdci, pokud mi přijdou kloudné :D No dobře, pokud si to teda spíše zapamatuji.

Číst dál...

Kterak jsme se s Plísní rozhodly nachodit ovce

Jelikož se k našemu trenérovi dostaneme málokdy na tréninky pasení, tak jsem se pro prdel rozhodla, že zkusíme s Plísní nachodit oveny u mého táty. Ovce nikdy neviděly psa a k člověku se zrovna také nehrnou. Nejdříve jsem se rozhodla si nasbírat, co nejvíce informací. Tak jsem se Romana zeptala, jak nachodit ovce. Jeho odpověď mě dostala: "Dobrým psem". Hm, tak to je v prdeli, protože jsem celkem na své psy kritická. Je mi jasné, že psovod nesmí být tuplovaný debil, nesmí zbytečně stresovat psa, zbytečně mu nadávat, apod. Na to mi Roman napsal, že pokud je tam pevná ohrada a ovce nemají kam zdrhnout, tak to klidně mohu zkusit. Ale bála jsem se toho, abych si nezkazila psa, byla jsem ubezpečena, že tomu tak nebude, pokud psovi nedovolím dělat kraviny. Použité slovo bylo jiného rázu, ale to sem nepatří :D

Číst dál...

Na samotě u lesa

 

Machovská lhota o počtu obyvatel něco málo přes stovku. Malebná krásná a velmi příjemná vesnička. Do této vesničky jsme přijeli na druhý dubnový víkend. Našla jsem k pronajmutí srubík na samotě. Původně jsem sem měla jet s tetou Anet, ale jelikož si na víkend naplánovala práci, tak jsem hledala náhradu. Náhradníkem nakonec byl manžel. Kvůli mně se vzdal zápasu ve futsale. No není to úžasný chlap? :D
Člověk přijel na místo určení a mohl udělat jen smajlíka, co má ústa ve tvaru O. Prostě prostředí bylo óóóóch. Srub, před srubem louky, louky, louky, les, les...Za srubem lesík, potok. Pro psy naprosto ideání. Majitelé k pejskům vstřícní. Sami vlastní psa plemene flat coated retriever! Jen mu voněly naše holčičky, tak se je chystal po vypuštění z auta oplodňovat, ale na to nebyl čas, protože jsme se šli s holčičkama hned projít po loukách a do vzdáleného lesíka. Holčičky nadšené, taky Orlík řvala, jak Viktorka u splavu, protože s nima nic neděláme a nikam je nebereme, tak to musela dát náležitě najevo, jak jsou děsně týrané. Prostředí nádherné, čisté. Po zabydlení jsme se vydali do místní hospůdky, respektive restaurace u Lidmanů, která byla pěškobusem vzdálená cca 7 minut. Ideálka, aby si člověk dal pivínko a pak se prošel zpět :)) Vařili výborně a pivečko měli dobré. Také jsme nelenili a ze srubíku jsme si přitáhli džbán a nechali si do něj načepovat pivínko. Po narvání pupků jsme se vydali zpět a vypustili čokloně do volné přírody a ať si dělají, co chtějí. Co myslíte? Orlík se jala hloubat jámy... Byla vyslána za hranici pozemku. Zřejmě si myslela, že bude potřeba latrína! Chytrá holčička, díra až do Austrálie se využila na zahrabání popela z krbu a psích čokoládových miminek. Teď tam jistě roste Čokoládovník popelavý.

Číst dál...

Květnová víkendová intenzivka

Neměla jsem vůbec v plánu sepisovat článek o víkendové intenzivce, také co bych o tom měla sepisovat. Šak je to o tom, že člověk trénuje, kecá a žere. A hlavně se těší na to, že uvidím svého trenéra, který je mimochodem i Vaše spřízněná dušička. Evička naštěstí chápe moje mozkové pochody a když se něco nedaří, tak je dokáže přesměrovat správně mířenými slovy a nebo pár fackama.
Nicméně na tento víkend jsme se vydali již v pátek s tím, že si tam zabruslíme. Mají tam totiž cyklotrasu dlouhou kolem 20km vhodnou i na brusle. Super, tak na to se těším! Ze Slanýho jsme vyrazili kolem poledne a na místo jsme dorazili kolem půl páté! Masaker co? Necelých 300km jsme jeli 4:30 hod, místo 2:45. České silnice jsou naprosto boží. To se paní Evička (ano, stará se o mě spousta Eviček) na dornovce bude divit, proč jsem opět tak přeházena... No přeci od toho, abych si našla vhodnou polohu na sezení a zadek se mi nezměnil v šutr. Ale brusle stále stíháme, přeci jen je světlo déle! No a co myslíte? Před Vysokým Mýtem začne pršet a ne maličko. Prší i když dorazíme na ubytko. Takže brusle zůstávají v autě. Také jsem zjistila, že z Makrových bruslí si myši ve sklepě očividně udělaly kadiboudu.

Číst dál...

Prvomájový závod obedience


Byla jsem nadšená když jsem v akcích klubu obedience našla závody, které jsou v dojezdové vzdálenosti (tj. do hodiny), aniž bych měla něco jiného v plánu. Jednalo se o závody, kde byly kategorie OBZ a OB1. Takže jsem nahlásila Eff do kategorie OBZ a Oriannka měla pro tentokráte smůlu (nebo štěstí, jak se to vezme :)) ). No a jelikož jsem měla u sebe na hlídání na téměř tři týdny Oriannky sestřičku Inku, tak jsme něco málo potrénovaly a na poslední chvíli se rozhodla, že jí také přihlásím do OBZ. Takže ještě rychle vyřídit výkonostnní knížku, ale vše se stihlo! No a jelikož jsem nechtěla jet sama, tak jsem s nadšením přemluvila Báru, aby vzala Neronečka také do OBZ, snad mi teď za to nenadává! :D
1.5.2017 nastal lásky čas, ale pro nás to byl den D, kdy jsme vyrazili do Prahy Libeň. Cesta nám utíkala rychle, v autě se opět řešili čoklové, chov, výcvik a nevím co ještě. Když jsme dorazili na místo, tak jsme se vykufrovali, zavedli pséky do kennelek a šlo se na přejímku. Poté jsme vzali pséky na kratší procházku do přilehlého lesíka. Areál to byl opravdu nádherný a dostatek stínu kam se člověk mohl s čokloněma schovat. Zabrali jsme si místečko kousek od závodního plácku a čekali až vyhlásí prohlídku placu. Po prohlídce placu začaly tréninky. S Plísní jsme šly první a s Inkou poslední.

Číst dál...