Na samotě u lesa

Na samotě u lesa

 

Machovská lhota o počtu obyvatel něco málo přes stovku. Malebná krásná a velmi příjemná vesnička. Do této vesničky jsme přijeli na druhý dubnový víkend. Našla jsem k pronajmutí srubík na samotě. Původně jsem sem měla jet s tetou Anet, ale jelikož si na víkend naplánovala práci, tak jsem hledala náhradu. Náhradníkem nakonec byl manžel. Kvůli mně se vzdal zápasu ve futsale. No není to úžasný chlap? :D
Člověk přijel na místo určení a mohl udělat jen smajlíka, co má ústa ve tvaru O. Prostě prostředí bylo óóóóch. Srub, před srubem louky, louky, louky, les, les...Za srubem lesík, potok. Pro psy naprosto ideání. Majitelé k pejskům vstřícní. Sami vlastní psa plemene flat coated retriever! Jen mu voněly naše holčičky, tak se je chystal po vypuštění z auta oplodňovat, ale na to nebyl čas, protože jsme se šli s holčičkama hned projít po loukách a do vzdáleného lesíka. Holčičky nadšené, taky Orlík řvala, jak Viktorka u splavu, protože s nima nic neděláme a nikam je nebereme, tak to musela dát náležitě najevo, jak jsou děsně týrané. Prostředí nádherné, čisté. Po zabydlení jsme se vydali do místní hospůdky, respektive restaurace u Lidmanů, která byla pěškobusem vzdálená cca 7 minut. Ideálka, aby si člověk dal pivínko a pak se prošel zpět :)) Vařili výborně a pivečko měli dobré. Také jsme nelenili a ze srubíku jsme si přitáhli džbán a nechali si do něj načepovat pivínko. Po narvání pupků jsme se vydali zpět a vypustili čokloně do volné přírody a ať si dělají, co chtějí. Co myslíte? Orlík se jala hloubat jámy... Byla vyslána za hranici pozemku. Zřejmě si myslela, že bude potřeba latrína! Chytrá holčička, díra až do Austrálie se využila na zahrabání popela z krbu a psích čokoládových miminek. Teď tam jistě roste Čokoládovník popelavý.

Vážně jsem si myslela, že když holčičky budou mít k dispozici tolik prostoru, že někam vypadnou. Velké kulové, držely se hezky u nás. Plíseň prudila s klackem a kokosky se honily kolem šutrů dokud nepadly únavou. Hopí byla srandovní, protože měla prvně nabalíčkovanou srst :D Ale ani balíčky neochránily srst, aby nebyla jak prase. Jakmile se začalo smrákat, vydali jsem se do srubu, zatopili si v krbu a četli si časopisy nebo knížku. K tomu samozřejmě nemohlo chybět pivínko! Spinkalo se dobře, velmi dobře :) Na druhý den jsme si nachystali procházku, délka byla pouze kolem 10 km. Brali jsme pouze ausiny, protože Bía by to po zimě s její kondičkou nedala a se zádíčkama už vůbec, tak naší nepřítomnost prochrápaly u krbíku. Procházka byla kousek po silnici, jinak převážně lesem a loukama. Příroda je tam opravdu nádherná. Procházelo se polskýma hranicema a samo zpět do čech. Jednou v PL, jednou v CZ :)) S Makrem jsme achali a říkali si, co bychom si tam koupili za pozemky a co vše postavili a jaká zvířátka bych měla (ano, měla.. klidně at si je koupím, ale starat se musím já :D ale výrobky ze zvířátek by si klidně dal! ). V tomto prostředí jsem také zjistila, že nejsem zrovna v moc ideální kondičce, když se šlo do mega strmého kopce, tak jsem už v půlce chcípala. Ale z tempa jsem nehodlala slevit! Jakmile jsme se okruhem vrátili zpět, tak jsme vyvenčili zavřený zbytek psů a šlo se na papání. Po obědě si k nám přisedla místní starší dáma a bavila nás historkama. Rozsekala mě její hláška: Jak se to lidově řekne, prostě čurák. A jeho přítelkyni jsem vyrobila tákovýho velkýho neoholenýho bobra a visací prsa! Tak bobr asi nebude oholený ne? :D A že nevíte o co go? Nevadí, paní nám vyprávěla o maskách na maškarní ples, co vyráběla svému synátorovi a jeho přítelkyni. Nasmáli jsme se, místní jsou opravdu sympaťáci :)

Po zbytek dne jsme si váleli šunčičky a holčičky lítaly po loukách nebo v potoce. Oriannka nadále zvětšovala latrínu. Prý těch čokoládových miminek bude hodně, když jsou o víkendu krmeny granulema. Večer jsme se rozhodli, že si opečeme buřty. Naprostá idylka. Ticho a nikdo neprudil. Tedy krom osmero očí, co na Vás upíraly pohled a z tlam jim ukapávaly sliny, že by si prý ten buřt taky daly. Nejdříve si říkáte, že odoláte. Ale když ten nejmladší smeták má tak sladký kukuč a jak ještě hajluje s pacinkou, když se dožaduje toho co chce, tak se musíte podělit se všema, aby to bylo fér. Dáte jednomu a když dojdete k poslednímu, tak ten první si nepamatuje, že už měl, když poslední dojídá :D Takže se s nima člověk podělí znova, aby nebyly holčičky týrané. Hlady jsem naštěstí nechcípla a holčičky byly spokojené. Co by pro ně člověk neudělal. Posledního dne jsme relaxovali, holčičky si užívaly poslední doušky svobody a hlavně jsme uklízeli klacíky, které vytahala Plesnivá. Čokoládová miminka se hodila do latríny a zasypala se popelem z krbu, následně se to zahráblo hlínou, kterou jste našli v okolí, co Orlík odházel. A to si člověk říká, kde ta všechna hlína je? Vždyť by to nestačilo na zaházení díry a nebýt originální výplně, tak je tam nejméně poloviční jáma. Musím říci, že jsem byla maximálně zrelaxovaná a klidně si to prodloužila na celý týden. Naštěstí se nám o víkendu nesplnila legendární hláška z filmu Na samotě u lesa:

A chčije a chčije. Mami a chčije a chčije!

Počasí nám přálo a bylo nádherně! :-)